Hrobská jízda 2012
Celý týden jsem přemýšlela, zda mám jet či nemám. Přeci jen ta trasa je fakt dlouhá a mám problémy udýchat Brandy na trase 2,5 km. Nakonec mi Jana Balšánková napsala, že prostě jede a věří, že se sejdeme na startu. A tak jsme prostě jely. Koukaly jsme, jak startují káry, tříkolky, koloběžky a kola a pak už přišla řada na nás. A nás s Janou už i přecházel humor. Byl hromadný start a to bylo jediných pár metrů, kde jsme viděli chlapy, kteří startovali s náma. Trasa mi přišla chvílema hrozně nekonečná, ale jinak musím říct, že se mi fakt líbila. Nebylo nikde razantní klesání a ani stoupání. Doběhly jsme s Brandy třetí a já fakt nevěřila, že jsme to daly a já to udýchala. Koukaly jsme ještě na běhy dětských kategorií a vystoupení Alči Smolíkové a jely domů odpočívat. V neděli ráno otevřu oči a venku chčije. No hnus. Pršelo skoro celou noc a tak trasa vypadala chvílema spíš na ploutve. Jedna závodnice pro pád v sobotu odstoupila a tak jsme startovaly jen tři ženy. Asi hodinu před naším startem přestalo pršet, ale trasa prostě nevyschla. A startovali před náma všechny s kárama, koloběžkama, na kolech, takže trasa pro nás byla naprosto vytuněná . Odstartovaly jsme a na částech z kopce jsme si všechny svoje psíky hlídaly, abychom někde neházely čelo. Běželo se mi ještě líp než v sobotu a trasu jsem zvládla o 37 vteřin rychleji než v sobotu. Takže nám to dalo krásné druhé místo. Byla jsem od bahna - louže s bahnem byly všude a občas se to jinak nedalo ani proběhnout než tím bahnem - unavená, spocená, ale jinak naprosto pyšná, že jsme to zvládly zaběhnout oba dva dny a to druhé místo bylo úžasné. Brandy doběhla jako blátivá koule, ale byla spokojená a na vyhlášení se tvářila jako nevyběhaná , ale jsem na to svoje černobílé zvíře prostě hrozně pyšná.
Děkujeme všem z pořadatelského týmu, všem závodníkům a všem lidem kolem - moc jsme si to užily a bylo to krásné zakončení závodění v roce 2012.